Anotace:
Pluk vznikl původně v rámci druhé čsl. div. v Borispolu na Ukrajině jako druhý pluk záložní a teprve později, v létě roku osmnáctého obdržel za pobytu na vladivostocké frontě v pořadí našich střeleckých (pěších) pluků nové číslo 10 a čestný název pluku Havlíčkova. Poněvadž však Havlíčkovým plukem byl tehdy jmenován v Povolží také bývalý první pluk záložní (9. pluk střelecký), došlo po soustředění celého armádního sboru k nové změně v názvu desátého pluku, který nese pak od prosince r. 1918 již definitivně slavné jméno chodského rebela, Jana Sladkého Koziny. Počátkem roku devatenáctého, kdy reformami Štefánikovými byl starý armádní sbor přetvořen v "Ćsl. vojsko na Rusi" o třech divisích, přešel tento pluk do nově zformované divise třetí, v jejímž svazku setrval do konce svého zahraničního pobytu. Bojová činnost pluku počíná se za protibolševického vystoupení a to zčásti v sibiřské skupině Gajdově, zčásti ve vladivostocké skupině Diterichsově. Později účastnil se pluk bojů na frontě jekatěrinburské, simbirské, bugulmské a abdulinské, v devatenáctém roce pak ochrany magistrály v rayoně měst Krasnojarska a Ačinska, jakož i výpravy proti manským partisánům. Třebaže bojová činnost desátého pluku nebyla ve srovnání s pluky první a druhé divise příliš rozsáhlá, přece ztráty jeho jsou poměrně značné. Činí celkem 210 mužů. Autor knihy, který byl plukovním archivářem a historikem již na Sibiři, vypravil knihu jako slavnostní, vyzdobil ji četnými vyobrazeními, náčrty bojišť, mapovými přílohami, ba i sbírkou autogramů, v níž jsou zastoupeni jak plukovní velitelé Baďura, Mikulanský a Číla, tak i populární "americký strýček" A. V. Chez-Číž a dále Jirásek, Machar, generálové Podhajský a Bílý. Pokud se však týče kroniky samé, dal autor zbytečně až příliš mnoho místa vylíčení celkové historie našich legií v Rusku, publikování řady dokumentů, týkajících se celého vojska a několikrát již v legionářské literatuře otištěných, takže leckde se spec. historie 10. pluku ve vylíčení škpt. Pražského spíše ztrácí než vyniká a z původně zamýšlené práce monografické stává se tak na některých místech vlastně přehled historie celkové. Po této stránce je nutno věnovati dějinám pluku ještě další studium a není-li k němu s dostatek pramenů archivních, nutno snažiti se nahraditi tyto aspoň zprávami soukromými, záznamy a paměťmi bývalých příslušníků pluku. Populárním výtahem z této kroniky jest brožura téhož autora, nadepsaná "Z dějin pěšího pluku 10. J. Sladkého Koziny". (recenze F. Šteindler, 1928)

Obsah: