Anotace:
Louis Aragon vynikal velkou vnímavostí a otevřeností vůči všemu, co vznikalo v literatuře nového, pohotově si osvojoval podněty a osobitě je uplatňoval ve vlastní tvorbě. Proto byl jako jeden ze surrealistů u zrodu meziválečné avantgardy, a proto také jako romanopisec reagoval v šedesátých letech na experimentální tendence v soudobém literárním dění: rozšířil svou realistickou metodu o nové tvárné postupy a proměnil i obsahovou stránku svého díla. Aragon přistupuje na relativizaci románového žánru, rozbíjí iluzi epické pravděpodobnosti, nepřijímá však objektivistické hledisko "nového románu" a rozvíjí svůj románový experiment spíš jako básník, posílením subjektu, i když je to subjekt zpochybněný, ohrožený ve své identitě. Blanche aneb Zapomnění je jistě nejvýraznějším románem tohoto experimentátorského období. Autor se rozhodně nevzdává odkazu k společenské skutečnosti a historie se dere do románu ze všech stran, i se svou morální a sociální výzvou. Více se tu však prosazuje osobní hledání a filozofické zamyšlení nad lidskou osobností, pamětí, stárnutím. Aragon důsledně demontuje románový "stroj" a prozrazuje se jako jeho hybatel, první i poslední instance rafinované formální hry: hrdinové jsou jen "hypotézy" umožňující autorovi rozehrávat v konkrétnosti témata a problémy, které mu leží na srdci. Hlavní postava, lingvista Gaiffier, který se na sklonku života snaží dobrat příčin, proč ho opustila jeho žena Blanche, se tak stává jakýmsi tematickým uzlem, v němž chce Aragon uchopit stále unikající problém pohyblivé a proměnlivé lidské totožnosti, pohyblivé paměti a tragiky zapomnění v pohybu života mezi štěstím a smrtí. Kontrapunkt Gaifferova příběhu s "bílou" Blanche a příběhu moderní dívky "Černé" Marie zasahuje osudy postav do historického rozměru, jako konfrontaci s aktuálním během světa, ale i jako připomínku nekonečné tkáně lidských životů, jež se neustále obnovuje a je pohonnou hmotou dějin. Blanche aneb Zapomnění patří k příkladným dílům oné větve francouzské prózy, pro niž román má být zároveň metarománem. [obálka 1990]