Anotace:
V literárním vývoji Boženy Němcové (1820-62) zaujímá sedm svazků Národních báchorek a pověstí, vycházejících v letech 1845-47, významné místo (titulní list posledního svazku uvádí chybně rok 1848, ve skutečnosti svazek vyšel v listopadu 1847). Jsou prvním uměleckým úspěchem mladé, pětadvacetileté české spisovatelky, jejím prvním samostatně vydaným literárním dílem. Jako pohádkářka není Božena Němcová pouhou sběratelkou lidové slovesnosti, jež věrně zaznamenává motivy a látky lidové slovesnosti, jejich obsah i formu. Je především a hlavně tvůrkyní pohádky, samostatně tvoří své pohádky z lidových zdrojů a zcela v jejich duchu. Naplňuje své pohádky vlastními myšlenkami, vtiskuje jim subjektivní rysy svého myšlenkového světa, stejně jako to podle svých schopností a životních zkušeností tvořil každý lidový pohádkář. Ale to vše, co se v jejích pohádkách jeví jako rys subjektivní, je subjektivní jen zdánlivě, neboť se to zcela shoduje s myšlením lidu, s jeho pohledem na život, jež tak důkladně a přímo důvěrně při svém styku s lidem poznala. [z doslovu SNKLHU 1954, sv. 2]

Obsah: