Anotace:
Zatímco poslední Tomečkova kniha "Jenom vteřiny", na niž "Neklid" volně navazuje, sestávala z řady drobných povídkových útvarů, ponejvíce malých tragédií ze světa přírody, "Neklid" je autorem komponován jako rozlehlejší a ucelenější skladba, doslova symfonie o čtyřech větách - s názvy: Touha po květu, Neřest, Oheň a Vîrful cu dor. I tato nová kniha je ovšem vyprávěním o přírodě, jak si již u Tomečka nedovedeme ani jinak představit, ale především je vzrušující, subjektivní meditací o člověku a světu, o pouti člověka od zrodu k smrti, od dávnověku k době nejsoučasnější, ztechnizované a uspěchané. Tomečkův poutník-vypravěč - tulák, lovec, rybář, cestovatel, milenec hvězdné oblohy - kráčící z kraje do kraje, z věku do věku, hnán věčným impulsem neklidu a touhy, aby nakonec dospěl na vrcholek rumunské hory Vîrful cu dor (Vrchol touhy) a poznal, že "není vrcholu touhy", že "lidská touha nemá konce". Tomečkova nová knížka je vášnivou výzvou k utvrzení prostého, čistého, nezmrzačeného života. [obálka 1965]