Anotace:
Jiří Rulf, současný český básník, který nejnověji zaujal sbírkami Maloměstské elegie (1999) a Přebytečný rok (2003), tentokrát literární veřejnost překvapuje uměleckou prózou. Rulf je nejen básník, nýbrž rovněž zkušený novinář a znamenitý esejista, nicméně v kontextu jeho dosavadní tvorby je jeho próza Let chroustů významné novum. Autor v ní zachycuje útržky, záblesky ze svého života, nikoliv tedy kontinuální "vzpomínky" v běžném slova smyslu, nýbrž spíše barvu, vůni a intelektuální reflexi, kterou v něm zanechaly. A přece má čtenář před sebou do jisté míry vzpomínkové svědectví, svědectví o tom, jak kdysi mladý, později stárnoucí český intelektuál šťasné-nešťastné generace prožíval významné historické události posledního padesátiletí našich dějin. S Rulfovou básnickou tvorbou má jeho próza společné průniky do konkrétního času, ne však do času imaginárního s vědomím konce. Text prinicipiálně nechce být "autobiografií" v běžném smyslu, nýbrž zachycuje něco, co v autorovi spíš mimoděk, v jakémsi pozoruhodném, neuspořádaném celku neodbytně zanechalo stopu. Snad ozvěna těchto stop více než stopy samé je základním stavivem počinu velmi důvěřivého a v této důvěře značně křehkého. Neboť Rulfova próza je mimo jiné pozoruhodná svou otevřeností, která od známého Snu o mně Karola Sidona patrně nemá v české próze obdobu. [obálka Paseka 2003]