Anotace:
Jsou dny, kdy se utíkám do Hlouchovy smíchovské vilky, neboť tam, mezi bohy a démony budhistického světa lze nalézti veliký klid a útočiště před kalným přívalem zdejšího současného života. Tam, za zimních dnů a jarních večerů vyprávěl mi o svých cestách do vlasti samurajů a gejš, o svých žlutých přátelích a láskách a objasnil mi konečně i to, k čemu nejsou vždy spisovatelé obzvláště ochotni - skutečnost a fantasii ve svých románech "Sakura ve vichřici", "Moje paní Chrysanthema", "Dopisy neznámého" a "Zahrada lásky". Zdávalo se mi za těchto besed, že ani ty sochy a sošky božstev japonského lidu nezůstávají pouhými diváky, ale že se zúčastňují našich rozhovorů a prozrazují léta zamlčená tajemství Hlouchovy duše. To, co zde píši, je pravda; porovnejte ji s romány a rozeznáte okamžitě, co v nich je autorovým výmyslem. Mohu předem říci, že v jeho knize "Moje paní Chrysanthema" nalezneme právě tak málo fantasie jako v Lotiově "Paní Chrysanthemě". Hlouchovy padesátiny, padesátiny muže, který po celý svůj život zůstal věren jediné lásce - Japonsku, daly mi vzácnou příležitost, abych jej touto knihou znovu přesvědčil o tom, že jsem jej pochopil, dokonale pochopil a že jej mám rád stejně jako všichni, kdož jej znají a kteří jej četli, a abych jí dal najevo svůj obdiv a lásku k japonskému lidu a jeho pohádkové zemi. [z předmluvy 1931]