Anotace:
Stanislav Dygat byl brzo po vypuknutí války zajištěn v internačním táboře v Kostnici a z tohoto prostředí vyrůstá jeho kniha. Dygat se ovšem vyhýbá lacinému pathosu líčení hrůz nacistického režimu a jde daleko hlouběji. V deníkové formě zachycuje sebe sama, svůj vnitřní život, který se tu prolíná se vzpomínkami na dobu, kdy ještě žil svoboden a nezasažen válkou ve Varšavě. Všímá si bedlivě svého okolí a líčí v jemně ironickém světle pestrou mezinárodní společnost, kterou osud shromáždil v kostnickém internačním táboře. Je zajímavé, že spisovatel sám se otevřeně, a jak sám říká, hrdě přiznává k tomu, že zvláště v těchto částech románu byl ovlivněn - Švějkem Jaroslava Haška. Tím ovšem není řečeno, že by Dygat byl na Haškovi jakkoliv literárně závislý, naopak: dovede po svém bořit a zesměšňovat staré vžité představy a ironisovat "moudré" příslušníky buržoasie. [z obálky ELK 1948]