Anotace:
Román o zániku "knižního člověka", slepého vůči reálnému světu, vyšel poprvé v roce 1935, ale do širších čtenářských vrstev začal pronikat teprve v posledním desetiletí, kdy byla plně pochopena jeho souvislost s fenoménem fašismu. Je mimořádným, umělecky vynikajícím a promyšleným svědectvím doby, vyslovuje se pro zodpovědnější pojetí kultury, nezastírá temné stránky člověka a varuje před nimi. Autor se psychologicky soustřeďuje na několik jedinců, učence Petra Kiena a jeho bratra lékaře, chamtivou a chlípnou hospodyni, brutálního domovníka a velikášského trpaslíka. Na tomto modelu sleduje, jak v průběhu děje postupně vytvářejí destruktivní "masu", případně jak se s ní ztotožní. Elias Canetti, německy píšící spisovatel, který se roku 1905 narodil v bulharském Ruse, delší čas studoval a žil ve Vídni a od roku 1939 žije v Anglii, pracoval většinou v ústraní a snažil se soustředěným úsilím dobrat psychologických kořenů a jádra společenského zla, jež vyvrcholilo ve fašismu a válce. Groteskní rysy a úzkostné vize jeho prvního románu, jímž je právě Zaslepení (Die Blendung, 1935), však daleko překonala strašná skutečnost. Canetti se věnoval tomuto tématu ještě mnoho let, jejichž výsledkem je dvousvazkový esej Masa a moc (Masse und Macht, 1960). Z hlavních děl je třeba ještě jmenovat dva díly jeho autobiografie, Zachráněný jazyk (Die gerettete Zunge, 1977) a Pochodeň v uchu (Die Fackel im Ohr, 1980). Elias Canetti byl v roce 1981 vyznamenán Nobelovou cenou. [obálka Odeon 1984]