Anotace:
Próza Bohumila Hrabala Vita nuova je druhým dílem autorovy volně koncipované trilogie, jejímž prvním svazkem jsou Svatby v domě a svazkem závěrečným Proluky. Tyto texty byly napsány v letech 1982-1985 a patří k vrcholům autorovy dosavadní tvorby.
Vita nuova jsou konfesijní memoáry, jejichž hlavním tématem je autor sám. Vyprávěno je ze zcela neobvyklého úhlu - z pohledu jeho ženy Pipsi. Místy promlouvá i autorova matka, často se ozývá i Vladimír Boudník, Egon Bondy, autorův celoživotní přítel Karel Marysko i literární druhové ze Skupiny 42. Několikanásobně vyvstávají vzpomínky na dětství a mládí, dovídáme se, co už bylo porůznu napsáno a co známe z vyprávění. Všechno to však z podání autorovy ženy vyznívá plněji a dramatičtěji.
Text probíhá jako souvislý monolog, blízký automatickému rozpomínání a spontánnímu rozhovoru. Autor si v něm dopřává otevřenosti, osobních úvah i anekdotických komentářů k vytvoření portrétu doby, který není retušován ani tabuizován. Třebaže jde v podstatě o text autobiografický, který má své specifické mikroklima, vrací se i v něm autor ke svému celoživotnímu tématu, jímž je obyčejný život a obyčejný člověk, neboť Hrabalovým krédem je - člověk je cennější než epocha, epocha odchází a lidé žijí dál.
[obálka Československý spisovatel 1991]
|