Anotace:
Práce Václava Tomka Ideologie českého anarchismu představuje v naší literatuře první ucelené dílo o jedné dosud ve svém celku nezpracované oblasti a etapě utváření našeho pokrokového myšlení v období konce 19. a na počátku 20. století. Skutečnost, že pokrokové revoluční myšlení se neutvářelo pouze v jedné linii a přímočaře, ale že vznikalo ve složité dialektické negaci dosavadního myšlenkového dědictví a současně v neodmyslitelné souvislosti se získáváním praktické zkušenosti v revolučním hnutí, dokládá autor na všestranné analýze vznikání, utváření, rozšíření i rozkladu a pozitivního překonání českého anarchismu. Zpracování této problematiky má značný význam pro ucelené zachycení myšlenkového života, světonázorových konfrontací i složitého ideového boje v období formování proletářského hnutí a osvojování marxismu u nás, v období utváření jedné generace moderní české kultury. Co bylo obsahem anarchismu jako myšlenkového proudu v českých zemích v osmdesátých a devadesátých letech 19. století a na počátku 20. století? Z jakých zdrojů vycházela ideologie anarchismu v českém prostředí a jak se v něm uplatňovala? V jakých podobách se prezentovaly anarchistické tendence a kdo byl jejich nositelem? Jak se projevoval anarchismus jako hnutí v daném společenském systému? Jaké byly negativní i pozitivní projevy anarchistických tendencí v našem dělnickém hnutí v kontextu jeho pokrokového vývoje? Na takové otázky odpovídá práce Václava Tomka o ideologii českého anarchismu. Autor se pokusil na bohatém pramenném materiálu vystihnout dějiny českého anarchistického myšlení v jejich rozporné komplexnosti, charakterizovat specifiku českého anarchismu a podat kritický rozbor jeho základních ideových tendencí a projevů v průběhu jeho historického působení u nás. V. Tomek ukázal, že i na platformě anarchismu postupně krystalizovalo takové myšlení, které odhalilo vlastní iluzornost anarchismu a vyústilo nakonec v poznání a přijetí marxismu. Nešlo tu však, jak dokládá autor, o pouhou záměnu ideových stanovisek, nýbrž o složitý proces poznávání, konfrontování a probojovávání se k progresívním ideovým a praktickým postojům v revolučním hnutí. Představitelé českého anarchismu se konečně sami posléze spolupodíleli na založení komunistické strany. Z tohoto hlediska byl český anarchismus, opírající se o proletářskou základnu části dělnictva, jedním ideovým východiskem i praktickou zkušeností, které nakonec vyústily v kritickém překonání vlastního omezeného revolucionářského radikalismu a iluzorního utopismu, a které nalezly reálnou půdu teprve na ideové a organizační bázi komunistické strany. V poznávání historické kontinuity má proto své místo také kritický rozbor ideově mylné, v rezultátu nutně neúspěšné ideologie a jejího působení u nás. Práce V. Tomka má tedy význam i pro správně zhodnocení všech peripetií ideového vývoje našeho dělnického hnutí. Ani v současnosti neztratil boj proti anarchismu na aktuálnosti s spolu s tím ani význam historické zkušenosti překonávání jeho vlivu. Ukázaly to oživované a modifikované projevy otevřeně anarchistických tendencí nebo jejich skrytých podob v sociálně politickém vývoji západník kapitalistických zemí v šedesátých a sedmdesátých letech. Oživení anarchismu vyvolalo zároveň pozornost k obecné problematice anarchismu, zájem o jeho historické a soudobé projevy, a aktualizovalo i marxisticko-leninskou kritiku anarchismu. Vzhledem k tomu, že pro soudobého českého čtenáře v naší literatuře dosud chybí i celkový pohled na problematiku historického anarchismu a jeho kritický rozbor, je práce současně i první knižní publikací, jež zároveň seznamuje v obecných rysech s hlavními zásadami anarchismu, představiteli jeho myšlení a hnutí v 19. a počátkem 20. století a s Marxovou, Engelsovou a Leninovou kritikou. Z těchto důvodů je práce důležitým příspěvkem nejen k dějinám českého pokrokového myšlení, ale i soudobému ideologickému boji. [obálka Academia 1988]

Obsah: