Anotace:
Tu cestu, z níž vám budu posílat staré pohledy, šel jsem už bezpočtukráte a půjdu po ní asi i poslední vteřiny mého života. Je to cesta kouzelným krajem rodné země - a mladými léty, která byla i krásná, i těžká. Vydejte se, prosím, tentokrát se mnou: z Hradce do Jaroměře, na hodinku do Velichovek, odtud do Ratibořic, na skok i na Hořička, Zvičinu, do Žírče a Kuksu, na Branku, do Náchoda (tady všude se v vyslovuje jako u a nelze se toho nikdy docela zbavit), a dále do Nového Města nad Metují, do městeček kolem Turova, na tajemné Broumovsko, do Svatoňovic a Úpice. Cílem cesty jsou - Krkonoše. Budu vám při tom putování trochu povídat o pohlednicích, o pozoruhodném jevu, který už více než sto let zasahuje všechny kontinenty, všechny rasy, všechny národy, kdekoho. Povím ale něco i o lidech, s nimiž jsem se v těchto končinách setkal a na něž rád vzpomínám, např. o Jaroslavu Žákovi, Karlu Meisnerovi, Stanislavu Kaprasovi, o lepiči plakátů panu Šubrtovi, bratrech Wagnerech, o spisovateli Jaromíru Johnovi, profesoru Procházkovi a o lidech mně nejbližších, i o stopách Velkých mrtvých tohoto kraje: Němcové, Jiráska, bratří Čapků - a Gutha-Jarkovského. Něco chci povědět i o událostech, které jsem to prožil, o stavbě pevností, o Mnichovu, o vpádu okupantů, heydrichiádě, o nezapomenutelných dnech osvobození, i ještě o jiných věcech. Takže se až bojím, že je toho na jednu cestu moc.
Půjdete?
První pohled pošlu z Hradce.
[obálka Kruh 1988]
|