Anotace:
Dílem Theofylakta Simokatta se uzavírá raná fáze byzantského dějepisectví a zároveň v mnohém zahajuje fáze nová. Dědictví antické kultury je v Theofylaktově spise do značné míry prostoupeno prvky, které bychom již označili za středověké. Antické je toto dílo ještě především rozdělením na osm knih, vřazováním přímých řečí, citováním antických autorů, stylistickými obraty, metaforami, přirovnáními, slovní zásobou. Od svých předchůdců se Theofylaktos liší zájmem o věroučné otázky, křesťanství, dogmatické spory, askezi, život světců, církevní památky. Ovšem i ve vztahu k nadpřirozenému se projevuje dvojí zdroj Theofylaktovy vzdělanosti a jeho světového názoru; líčí nejen křesťanské zázraky, ale zajímají ho a popisuje se stejným zaujetím i zjevení a příběhy charakteru čistě pohanského. Theofylaktos Simokattes se narodil někdy koncem 6. století v Egyptě. Dostalo se mu dobrého vzdělání patrně v Alexandrii, později doplněného ještě studiem práv. Od počátku 7. století žil v Konstantinopolu a dosáhl zde poměrně vysokých funkcí ve státních úřadech. Od mládí se věnoval literární činnosti, psal o přírodovědeckých otázkách a sestavoval sbírky umělých dopisů, které došly značné obliby. Jeho nejznámějším dílem jsou Světové dějiny, nazvané v českém překladě Na přelomu věků. I z přísného hlediska moderní historické vědy je dílo datačně spolehlivé, přinášející mnoho cenných, ba přímo jedinečných zpráv. Líčí události poslední čtvrti 6. století, děje, jež možno po věcné stránce klást do úzké souvislosti s převratnými změnami ve vývoji Evropy, to jest tehdejšího Středozemí, ale také s přelomem epoch v kontextu dějin byzantských a tedy podle pojmu současníků - světových. [obálka Odeon 1986]