Anotace:
Paprocký pro nás není jen jméno: díky výboru, který za války pořídil Josef Polišenský, není jeho dílo odborníku přístupné jen v rukopisech a starých tiscích a ostatním čtenářům nepřístupné vůbec. Neměli jsme však doposud ucelenější, o vlastní četbu opřenou představu o Paprockém jako spisovateli, protože jsme neměli možnost začíst se do jeho Diadochu, obrovitého spisu více než patnáctisetstránkového a pro literární hodnotu jeho díla nejpříznačnějšího. Od roku 1946, kdy vyšla monografie, kterou o Paprockém napsal Karel Krejčí, dráždí naši zvědavost; a není divu, shrnul-li Krejčí svůj soud o literárních schopnostech proslulého, úžasně sčetlého a úžasně plodného genealoga těmito slovy: "Jednu zásluhu nelze (...) upřít ani Paprockému spisovateli: že totiž dovedl svou kroniku i heraldiku složiti neobyčejně zajímavě a sestaviti své prameny v celek, působící neobyčejnou svěžestí a zajímavostí. Tohoto výsledku právě při práci, z větší části se opírající o archivní dokumenty, nebylo by možno dosáhnout bez skutečného kompozičního talentu spisovatelského."
Náš výbor z Diadochu je, jak věříme, sdostatek reprezentativní, aby tuto zvědavost ukojil. Literární cena spisů Paprockého je dosti různá, různí se však po této stránce i jednotlivé části Diadochu: nejosobitější je jeho autor tam, kde zpracovává látku aktuální, dějiny 16. století (tady jeho dílo mimochodem souvisí úzce se vznikem a vývojem českého novinářství), a bylo nasnadě zvolit právě tyto partie za těžisko výboru, který má Paprockého jako spisovatele představit vlastně poprvé.
[obálka Odeon 1982]
Obsah:
|