Anotace:
Poprve v uceleném souboru připojuje Ivan Katajev svůj hlas k slavným tvůrcům meziválečné literatury, dnes už v mnoha ohledech klasickým. Nejedna postava Katajevových próz nám přitom připomene hrdiny próz Izáka Babela a Andreje Platonova s jejich úsilím najít osvobozující světlo v temných stranách lidských dějů. Už novelou Básník Katajev prokázal, že mu v polemice proti abstraktním polohám začínající sovětské literatury nejde o idylické přikrašlování krutých stránek doby či zmalicherňování jejích světodějných konfliktů, ale o realisticky všestranné podání lidského charakteru a hlavně - osudu. Každé téma se přitom k němu natáčí intimně osobní a lidsky neopakovatelnou tváří současníku, kteří je žijí, a klade mu neodbytnou otázku po jejich štěstí. Proto dovádí v povídce Žena historii revolučního manželství až do mírových let, aby tak odhalil a prokázal jeho "nerovnost" psychickou, morální i lidskou. Ústřední dílo autorova nepříliš rozsáhlého uměleckého odkazu Srdce vypráví o prosté službě nejvšednějším potřebám doby a zároveň o touze najít v obyčejném životě zárodky věčného lidského snu o ideálním životě. Epicky objektivní plynutí života, který si vždy vezme své, jsou osou povídky Mléko, vystavěné na kontrastu mírumilovného životního živlu s až výstředně romanticky dravými, lačnými či nějak posedlými postavami pozemského "krásného a zuřivého světa". Prozaická črta Autobus uzavírá náš soubor lyrickou oslavou lidské tvořivosti, která dokáže přítomné chvíli vtisknout pečeť naděje. [obálka Vyšehrad 1985]

Obsah: