Anotace:
Úvodem
V druhé půli devadesátých let - po několika událostech v mém životě, jež mi připomněly, že ani já nebudu na této zemi navždy - jsem byl přepaden a téměř posedlý myšlenkou, že tu po mně nesmí zůstat nepořádek, a že tudíž musím nějak shromáždit a zpřehlednit vše podstatnější, co jsem v životě napsal. Aby ten, kdo mne bude dříve či později za všechno soudit, ať už na této zemi či jinde, nemusel nic pracně hledat a shánět a ztácet tím svůj drahocenný čas. Dík tomuto stavu mé mysli a dík dobré práci více editorů a nakladatelství Torst posléze vznikly a v roce 1999 vyšly mé sedmisvazkové Spisy. Bylo v nich snad vše, co bylo určeno veřejnosti a mělo jakés takés literární ambice. (Tedy nepoměrně větší a leckdy možná zábavnější hora mých dopisů, interních poznámek, komentářů či instrukcí v nich samozřejmě není.) Nechystal jsem se umřít nebo přestat psát, chtěl jsem být pouze připraven na vše, protože člověk nikdy neví.
Uplynulo osm let a skutečně: jsem stále tady a dál píšu. I to, co jsem za těch osm let napsal, o mně samozřejmě vypovídá. Proč by to tedy mělo v mých Spisech chybět? Nezbývá tudíž než vydat po letech jako jejich "dodatek" svazek osmý. Když pořádek, tak pořádek.
Texty zde shromážděné mají navíc něco společného: ať už to jsou projevy z posledních let mého prezidentství či ty postprezidentské, pokus o reflexi celé nedávné éry mého života (Prosím stručně) či hra o končícím politikovi nazvaná Odcházení, vždy to má trochu bilanční či "uzavírací" charakter. Hodí se to proto, zdá se mi, nejen k sobě navzájem, ale i na závěr mých Spisů.
Nabízím to milým čtenářům jako knížku, kterou, jak doufám, lze číst bez znalosti čehokoli předchozího i jako další - a tentokrát asi opravdu poslední a závěrečný - díl mé série.
Nicméně kdo ví? Raději bych už nic nesliboval.
Václav Havel
[in Spisy 8, Torst 2007]
|