Anotace:
Předmluva [J. Otto 1909]:
Kniha tato nemá pretense býti obrazem Francie, naznačujícím a vysvětlujícím její společnost, kulturu a politiku. K tomu jí schází jistá soustavnost, kterou nemožno žádati od stránek črtaných v různých dobách, za různých nálad působících i na názory autorovy, jenž neměl nikdy jiné snahy, nežli býti volným, upřímným a nepředpojatým. Mé črty, studie, causerie o životě francouzském nejsou objektivními pohledy, kriticky analysujícími rozbory, ale epištolami poutníka a pozorovatele, jenž při každém kroku vzpomíná na svou domovinu, má na mysli potřeby a nedostatky svého lidu. Nechci zvyšovati vážnost své knihy zdlouhavým a nalehavým výkladem, který často činí z předmluvy nejen sebevědomý manifest, ale i skroušenou omluvu autorovu.
K vůli úplnosti zařadil jsem i starší články o literatuře francouzské. Obávám se, že jako vše, co vyšlo z mého pera, i ton této knihy bude shledán lehkým. Ale smiřuji se s tímto osudem. Vykračuji si lehce a svou cestou. Snad dojdu dále, nežli kdybych se pachtil v kvakerských dřevákách, jež by chtěli s uniformou "armády spásy" vnutit temperamentnímu, skeptickému, čilému českému lidu jistí naši puritáni a moralisté.
V Praze, 30. října 1907. Václav Hladík
|