Anotace:
"Začalo to neschopností natáhnout si punčochy a končí to neschopností žít." Takto vystihuje Gončarov ústy Andreje Štolce genesi a rozkladnou sílu oblomovštiny. Hrdina románu, statkář Ilja Oblomov, je na celý život poznamenán panskou výchovou v rodné Oblomovce, patriarchálně nehybné a opředené pověrami. Jeho přirozenou letargií už neotřese žádný náraz zvenčí - ani burcující přátelství energického Štolce, ba ani trpělivé úsilí Olgy. Před její láskou, pro něho příliš náročnou, se Oblomov zachraňuje v pohodlném soužití se svou bytnou Pšenicynovou. Druhým Oblomovem, na společensky nižší úrovni, je jeho sluha Zachar, podle výroku tehdejší kritiky "hotová báseň o způsobu života a mravech nevolnického Ruska". U něho má však oblomovština spíše komické rysy; zdrojem komiky je svérázná koexistence obou oblomovštin, panské a služebnické. Svůj ideál soudobého člověka ztělesnil Gončarov v postavě Andreje Štolce, pro něhož je nemyslitelný život bez ustavičné potřeby činnosti a bez pevné vůle. Štolc působí v románě jako protijed proti oblomovštině, stejně jako vnímavá, citliva Olga Iljinská, která je jedním z nejkrásnějších obrazů ženy v ruské literatuře. [obálka 1963]