Anotace:
Dosavadním nejbezpečnějším pramenem pro poznání Havlíčkova studentského mládí byly jeho vlastní životopisné poznámky, jež jsme mohli doplňovat ještě také údaji z několika jeho korespondenčních celků kamarádských, z toho, co si psal se svými spolužáky. Naše nová kniha k tomu všemu přináší nyní podstatné doplnění: v pozůstalosti Karla Havlíčka Borovského v Zemském museu jsou uloženy také listy, které psal svým rodičům, otci i matce, bohatý soubor dopisů, z let 1831-1856, o nichž se dosud zmiňovaly havlíčkovské monografie jako o pokladu ztraceném a nezvěstném. Z této nepřeberné pokladnice zpráv Havlíčkových o sobě otiskuje naše publikace první část, listy z jeho let studijních (1831-1842), plné podrobností o tom, čím se zaměstnával, co ho zajímalo a ce v něm vzbuzovalo odpor, jak rostl duševně v příštího spisovatele, žurnalistu a politika. Čtenář z knihy poznává, že mužný Havlíček byl už jako v jádře v Havlíčkovi dítěti a studentovi, a že od samých počátků byl v něm základ zdravý, vychovatelský, satirický. Vůně doby a kouzlo intimního rodinného ovzduší, obestírají hrdinský, samostatný, uvědomělý růst tohoto nového člověka. B.K. [obálka Topičova edice 1941]

Obsah: