Anotace:
Soubor historických líčení a úvah, před jehož tradiční titul Úvahy pro poučení dauphinovo v tomto vydání předsouváme název Paměti krále Slunce, vznikal v rozmezí let 1665-1671 s oporou v materiálech, z nichž některé pocházejí z doby bezprostředně po Ludvíkově uchopení moci v roce 1661. Faktickými pisateli, redaktory a autory příslušných textů byli především historik a panegyrik Paul Pellisson, "králův předčítač" (lecteur du roi), a dauphinův preceptor prezident de Périgny a také architekt Ludvíkovy hospodářské a finanční politiky J.-B. Colbert. Vpisky královou vlastní rukou jsou relativně vzácné, nicméně mnohé svědčí o tom, že přírprava textu probíhala pod Ludvíkovou soustavnou kontrolou a sledovala jeho podněty. Jako historický pramen v úzkém slova smyslu nejsou Paměti vskutku spolehlivé: jejich svědectví o politickém vývoji či vojenských akcích je mnohdy nepřesné a u žádné myšlenky si nemůžeme být jisti, zda pochází přímo z královy hlavy, anebo zda je jen domněnkou zástupných autorů a redaktorů, nevíme, zda Ludvík XIV. předkládané listiny četl podrobně v celém rozsahu, anebo jen nepozorně a zběžně. Jisté však je, že veškeré formulace byly připravovány pro králův zrak, ono panovnické oko, jehož bystrost má pronikat celou říší a spočívat na konání všech obyvatel. Mocnář popisovaný v Pamětech nemusí a nechce činit vše podstatné sám, ale také si nenechá moc unikat mezi prsty, dbá na to, aby se vše dělo s jeho vědomím v obou významech, totiž tak, že vykonavatelé tuší královu přítomnost a král si je oním tajuplným způsobem, jenž je vlastní jen panovníkům, vědom zase jejich možností a kroků. Paměti zcela nepochybně zachycují myšlenky a úvahy, které nejbližší členové králova okruhu považovali za hodny krále a jeho důstojnosti, za důstojné a přiměřené projevy jeho moci a vlády. [z Doslovu, Prostor 2007]