Anotace:
Odedávna se člověk snažil nějak definovat své postavení ve světě. Řada pozorování, úvah a postřehů o jednotlivých aspektech lidského života, ať již ve formě dopisů, rad, rozprav či rozhovorů již od antiky a dob raného křesťanství předznamenávala žánr eseje, mezi jehož první pěstovatele a mistry patřil i Francis Bacon (1561-1626). Tento učenec, řečník, politik a spisovatel se řadil k předním postavám kulturního dění na dvoře královny Alžběty a jejího následníka Jakuba I. Byl to snad nejvzdělanější muž své doby, důsledný empirik a tvůrce induktivní metody, jenž vždy zastával a hlásal krédo: moc skrze poznání a vědění. Právě příklonem k praktické aplikaci svých pozorování a úvah odlišuje se Bacon od svého bezprostředního vzoru, francouzského humanisty Montaigne. Baconovy eseje nejsou pouze pokusem o filozofické zobecnění lidského pohledu na svět, podané ovšem působivou literární formou, ale zároveň, a možná mnohem víc, jsou věrným obrazem své doby: v tomto smyslu tvoří zajímavý doplněk k Shakespearovým dramatům. A protože se dotýkají elementárních otázek lidské existence, hovočí často moudře a podnětně k lidem dodnes.
[obálka Odeon 1985]
|