Anotace:
Praha středověká, jíž je věnován tento svazek uměleckých dějin našeho hlavního města, je pro historiky umění pojmem o oné etapě, která se odvíjí ze šera pravěku do doby předznamenané nástupem vlašské renesance v první čtvrtině 16. století. Je to údobí raného a vrcholného feudalismu, údobí ve společenském i v kulturním ohledu nejsložitější, nejtemnější, dožadující se úzké specializace badatelské, má-li být náležitě prozkoumáno a pravdivě vylíčeno. Je předností československé uměnovědy, že od svých počátků nalezla nesčetně badatelů, kteří si vytkli za cíl studium nejrůznějších oborů našeho středověkého umění a je jejich zásluhou, že tato kapitola našich kulturních dějin patří k nejpropracovanějším a ve svém celku nejnázornějším. Výsledky této, dnes již více než stoleté badatelské práce shrnuje a líčí v Praze středověké kolektiv našich nejpovolanějších medievalistů. Ve dvou oddílech, vymezených základními slohovými obdobími, románským a gotickým, odhalují a vysvětlují na základě nejnovějších vědeckých poznatků a dochovaných památek vývoj i úroveň výsledků výtvarného uvědomování na pražském území v průběhu prvních šesti století jeho dějin. Ve svých pojednáních objektivně hodnotí prvotní stoletou stylovou i druhotnou závislost českého umění na vzorech sousední i vzdálenější, kulturně vyspělejší ciziny v době románské a vytvářejí tak zrcadlo, v němž se pronikavě obráží náhlé, plně už svébytné a evropsky významné vypětí pražského stavitelství, sochařství, malířství a uměleckého řemesla vrcholné gotiky doby Karla IV. V hutných statích líčí a diferencují složité příčiny a nuance umělecké tvorby, z valné části vyplývající ze vzdělanosti a ideologie i citové složitosti čtyřnásobného krále a římského císaře, jemuž především vděčí Praha za to, že poprvé v dějinách dospěla na polohu vedoucího i podnětného činitele v oblasti všeho středoevropského umění. Poučky z evropského jihu i západu se tehdy v rukou českých lidí, vedených dvorními umělci Karlovými, proměňovaly v životodárné plody, které progresívností i výtvarnou dokonalostí namnoze předčily svůj zahraniční příklad. Výtvarná potence pražského prostředí za Karlovy vlády přetrvala svého mecenáše až do husitské doby a současně založila tradici, z níž vzešla v době pohusitské další velká éra pražského umění, pozdní gotika za jagellonské dynastie. Při čelném postavení Prahy v kulturní oblasti feudálních Čech překračuje obsah tohoto svazku teritoriální vymezení hlavního města a nabírá povahu uměleckých dějin středověku celého někdejšího Českého královstí. Svým záběrem, vědeckou metodou a novostí sdělených faktů překonává vše, co v tomto směru bylo u nás až dosud zveřejněno. [obálka Panorama 1983]

Obsah: