Anotace:
V osmdesátých letech osmnáctého století byl už Goethe dvorním radou, důvěrným rádcem sasko-výmarského knížete. Cítil, že úřední povinnosti hrozí zadusit jeho tvůrčí potenci, dvorská atmosféra začínala mu býti nesnesitelná. V roce 1786, když se léčil v Karlových Varech, odjel odtud tajně do Itálie a pobyl tam půldruhého roku. Setkání se zcela novým světem a především s antikou znamenalo tvůrcovo znovuzrození. Všechny tedhdejší osudy a pocity vylíčil o něco později v obsáhlém autobiografickém díle Italská cesta, jež není jen dokumentem o jedné etapě jeho života, ale i svědectvím o středomořské zemi, o jejím duchovním ovzduší, přírodě, o umění, jež dala před staletími světu a jež bylo pro "severského" básníka oplodňující vzpruhou. Umělecká díla, která Goethe popisuje, většinou ještě existují, jakož i města a krajiny, ač změněné. To či ono dílo se však nachází nyní jinde, některé obrazy se přisuzují jiným autorům, mnohé antické sochy se jinak vykládají. Proto je tento svazek, vycházející k 150. výročí Goethova úmrtí, doplněn četnými poznámkami s hlediska současnosti. [obálka Odeon 1982]