Anotace:
[z ediční poznámky 1961] Menší cesty jsou posledním svazkem vybraných fejetonů, které Neruda za svého života uspořádal. Shrnují jeho cestovní dojmy, především z cesty do Paříže, kterou vykonal jako stipendista Svatoboru v květnu a červnu roku 1863. Z Čech vyjel 30. dubna, 11. května dorazil do Štrasburku a 12. května byl již uvítán svým přítelem a ochotným průvodcem po Paříži J. V. Fričem v Paříži samé. Nalézáme o tom také zápis ve Fričově deníku, stejně jako datum Nerudova odjezdu. Z Paříže se vydal Neruda na zpáteční cestu 12. června přes Belgii do Kolína n. R., Mohuče, Frankfurtu, Lipska a Drážďan a již 20. června byl opět v Praze, jak se dovídáme z jeho dopisu Fričovi a ze zpráv v tisku. Druhou větší cestou, z níž vznikly dokonce tři cykly fejetonů (Berlín, Dvě hanzovní města, Helgoland), byl výlet do Berlína a severního Německa až na Helgoland. V Berlíně Neruda pobýval kolem 9. srpna 1875. Bydlel v hotelu Magdeburg v tehdejší Mohrengasse. Zastavil se tam patrně již na zpáteční cestě z Helgolandu, kterou podnikl se svým společníkem Augustem Švagrovským. Poslední z oddílu Jinde je fejeton z roku 1873, který Neruda napsal za svého pobytu ve Vídni při příležitosti otevření Světové výstavy. (Výstavní studie zařadil Neruda sám do druhého svazku Studií, krátkých a kratších.) Nejobsáhlejší z oddílu Doma je cyklus Severozápadní lázně naše, dojmy z cesty konané patrně koncem května a počátkem června 1872. (V té době aspoň chybějí v Národních listech jeho fejetony i pravidelné divadelní recense.) Tento oddíl uzavírá cyklus Eklogy, jenž vznikl za šumavského pobytu Nerudova v Prokopově pensionu na Spitzbergu (Špičák) na Šumavě. Knižně vyšly Menší cesty po prvé 23. září 1877 (Dopisy II, str. 192) jako čtvrtý svazek Fejetonů Jana Nerudy u Grégra a Dattla v Praze. Tento text se stal také základním textem našeho vydání. Pařížské obrázky vyšly již předtím v samostatném vydání s podtitulem Fejetony od Jana Nerudy v květnu roku 1864 v Slovanském knihkupectví J. Nováka a J. R. Vilímka (údaj Fr. Douchy v bibliografii Kritické přílohy Národních listů ze 7. července 1864, str. 222). Další vydání pak vyšla až po smrti Nerudově s různými změnami. V edici Ignáta Herrmanna (2. vyd. 1894, 3. vyd. 1910, Topič, Praha) byly k původnímu celku připojeny ještě Studie výstavní. Naopak ve vydání Miloslava Novotného (Dílo Jana Nerudy sv. 7, 1923, Kvasnička a Hampl, Praha) byly ze svazku vyňaty Pařížské obrázky a zařazeny do jiného svazku (tamtéž sv. 3. Drobná próza). V tomto vydání zachováváme původní koncepci Nerudovu. Navíc připojujeme však obsáhlé dodatky, v nichž shrnujeme Nerudovou drobnou cestopisnou tvourbu souvisící s charakterem původního svazku. Zachováváme i tu základní členění Nerudovo do oddílu Jinde a Doma.

Obsah: