Anotace:
[obsahuje významné části děje] Na začátku Martinova příběhu je neobvyklé setkání v parku uprostřed hlučící argentinské metropole, z něhož se vyvine trýznivá láska, a na jeho konci je svobodné vykročení k lidem a k existenci, která se může nazývat autentickou. Dívce Alejandře, která mu stále unikala a stále znovu ho vyhledávala, už Martin nepomůže: zůstala zakleta mezi přízraky minulosti, kterou sama neprožila; upnula se k nim svým dychtivým intelektem i tělem v incestním vztahu k otci. Minulost se v Sabatově románu otvírá jako propastné nitro přítomného života, nerozlišená změť doutnajících dějů. Oslavována a historicky nepochopena se může změnit ve "svět naruby", obydlený nebezpečnými netvory. Jejím smyslovým obrazem je patrně i Zpráva o slepcích, v níž Alejandřin podivínský otec, "výzkumník Zla", vypsal své delirantní putování podzemím Buenos Aires. Tato část románu, jež vytváří samostatný celek, zarazí čtenáře sonorním tichem naprosté opuštěnosti i přívalem obrazů rozpoutané fantazie. Ernestu Sabatovi nejde o minulost, ale o člověka, současného Argentince, který je nucen čelit znovu a znovu tragickým zkouškám národního osudu. Proto klade řadu závažných a naléhavých otázek, v nichž proráží jeho hluboké sociální cítění a smysl pro historický rozměr života celého lidského společenství. [obálka Odeon 1984]