Anotace:
Čtvrtý svazek Senekových filozofických textů v Antické knihovně je svazkem finálním. Obsahuje Senekovy proslulé "útěchy" a úvahy na závažná, povýtce etická témata a soubor epigramů. Po Výboru z listů Luciliovi (1969), Dalších listech Luciliovi (1984) a souboru O dobrodiních (1991) se takto završuje edice Senekova prozaického díla v českých překladech. Seneca vždy patřil a stále patří k nejznámějším a nejoblíbenějším římským autorům. Jeho filozofické spisy, úvahy a konsolace čili útěchy byly hojně čteny pro naléhavý etický obsah a srozumitelnost. Senekova filozofie vyvěrá z pozdního stoicismu, ale vypůjčuje si i z jiných filozofických škol a zaměřuje se především na praktické otázky a problémy lidského života a morálky. Hledá cesty k mravní opravdovosti a cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí apod. Je to filozofie praktického života a lze z ní vyčíst mnoho autorových vlastních zkušeností ze vzrušené doby, kterou prožíval. Dominantou tohoto svazku je proslulá konsolace O duševním klidu. Doprovází ji sedmero dalších úvah: O hněvu, O blaženém životě, O krátkosti života, O prozřetelnosti, O stálosti mudrce, O volném čase, O laskavosti. Kuriózním doplňkem je často samostatně vydávaná satira Apokolokyntóza, zesměšňující zbožštění císaře Claudia. Pikantní tečkou je soubor 73 epigramů, v nichž vyniká Senekův břitký ostrovtip a pozorovací schopnost. [z obálky Arista/Baset 2004] Traktát římského filosofa O duševním klidu je odpovědí na fingovaný dopis přítele Annaea Serena, v němž se Senekovi svěřuje se svým neujasněným postojem k životu a s duševní nevyrovnaností. Ve své brilantně stylizované odpovědi rozebírá Seneca příčiny nespokojenosti člověka se sebou samým a připomíná různé způsoby, jak této nespokojenosti čelit a překonávat ji.

Obsah: