Anotace:
Novelu Jeden den Ivana Děnisoviče, první literární dílo čtyřačtyřicetiletého učitele matematiky a fyziky v Rjazani A. Solženicyna, zná dnes již celý svět. Autor byl v r. 1945 internován v koncentračním táboře spolu s mnoha jinými oběťmi zvůle v období kultu osobnosti. Po návratu z tábora v r. 1953 byl poslán daleko od svého domova, do vyhnanství. Jeho dílo je neobyčejně prostý příběh, v němž Solženicyn líčí jeden den obyčejného člověka, vězněného v jednom ze sibiřských táborů za to, že strávil několik hodin v německém zajetí. Je to vážná, tvrdá a statečná pravda o skutečnosti v období kultu, napsaná klidně a střídmě, s otřesnou uměleckou silou. Významná moderní próza, organicky navazující na velikost ruské klasiky. Solženicyna lze srovnávat především s Dostojevským. Oba autoři zakusili hrůzy vězení, oba vydávají svědectví o svobodě a lidskosti v člověku sklíčeném nesvobodou a nelidskostí. Dostojevskij však vytváří hrdinu samotáře, smiřujícího se s osudovostí a zlem v lidském životě - Solženicyn "hrdinu" tohoto typu, Aljošku, ústy svého hrdiny Šuchova ironizuje a odhaluje. Solženicynův hrdina je člověk zocelený vlastním utrpením a vychovaný humanistickými tradicemi naší revoluční epochy, který za svojí bolestí začíná chápat a cítit bolest druhých, který své lidství brání schopností solidarity, vždy připravené vyrůst v čin, navenek docela obyčejný, ale ve skutečnosti hrdinský. A přitom není tento hrdina žádnou tragickou obětí doby, ověnčenou utrpením pro ideu - je to nesmírně prostý člověk, který si zachovává lidskou hrdost a důstojnost i tím, že dokonce za naprostého bezpráví dovede pociťovat radost z dobře udělané práce. "Ale Šuchov eskorta neeskorta, ať si na něho třeba psy poštvou, poodběhl po lešení dozadu a omrkl zeď. Slušná práce..." Solženicynova próza je dosud nejotřesnějším a nejpřesvědčivějším slovem pravdy o kultu osobnosti a zavazuje každého, kdo ji bude číst, neboť pomáhá rozeznat kořeny zla. Vždyť přímých původců zla, kteří šli bezohledně za osobním prospěchem, byla vždy pouhá hrstka. Daleko víc bylo těch, kdo dopustili zlo ze slepé víry nezaložené na opravdovém poznání, nebo ze zbabělosti. A tak Solženicyn pomáhá svou statečnou, pravdivou knížkou bojovat proti poznanému zlu, obrodit veliký humanistický program komunismu, zlidštění světa. (obálka 1963)