Anotace:
Tento román, který vznikal v letech 1916-1919, je považován za jednu z největších protiválečných knih našeho století. Je pojat jako historická freska, děj začíná krátce po bitvě na Bílé hoře a po útěku Fridricha Falckého z Čech a končí smrtí Valdštejna i jeho protihráče, Ferdinanda Druhého. Habsburk je pasívní, nevyrovnaný, uhýbá, vyčkává, odsunuje rozhodnutí, utíká se do náboženství, mystických vizí, do požitků. Je to člověk předurčený stát se nástrojem jiných, proto se upne k Valdštejnově síle - a přece ho rádcové přimějí vždy k opačným rozhodnutím. Kdežto Valdštejn, voják a dobrodruh, kondotiér lačný bohatství a moci, neštítící se úskoků ani krutostí, je přece jen schopen vytvořit vlastní politickou koncepci a po smrti Gustava Adolfa chce mocí donutit válčící strany k míru. Jeho plán však musí ztroskotat, neboť vsadil na věrnost žoldnéřské armády. Alfred Döblin nebyl dějepisec, jeho román je v mnohém básnickou fikcí. Střídají se v něm beletrizované scény z historických pramenů s obrazy válečného i dvorského života, realisticky strohými i vášnivě zaujatými, s obrazy dobové bídy i přepychu, hladu i obžerství, skutečnost přechází ve vizi, blouznivou vidinu, která monumentalitou hrůznosti připomíná apokalypsu. Avšak v základním momentu líčí strašnou třicetiletou válku přesně: jako mocenský boj mezi skupinami feudálů, kteří se rvou o moc, o rozdělení vlády nad Evropou. Do tohoto boje zasahuje církev, aby dobyla zpět tu část území, která se jí vymkla protestantstvím. Jen lidu, prostým lidem ve městech i na venkově, nepřináší tato válka nic než utrpení. [obálka 1981]