Anotace:
V případě Úlomků hovorů Otokara Březiny, jak je od roku 1905 až do konce básníkova života zachycovala jeho jaroměřická kolegyně a v určitém období velmi blízká přítelkyně Emilie Lakomá (svou osobu přeskromě umístila kdesi v pozadí), máme před sebou velké bohatství chronologicky uspořádaných záznamů: mnohokrát variované vzpomínky na rodiče a dětství, školní léta v Počátcích v Telči, na začátky i průběh učitelské činnosti v Jinošově, v Nové Říši i v Jaroměřicích. Dovídáme se nové skutečnosti týkající se osob z okruhu Březinových literárních i mimoliterárních přátel tak, jak se tento okruh postupně rozšiřoval o známé osobnosti z oblasti literatury, hudby, výtvarného umění a kultury vůbec. Množství zápisů je také věnováno významným jménům světové literatury, filozofie, psychologie, náboženství, estetiky nebo historie. Velmi významné jsou ty záznamy, kde básník mluví o počátcích a vývoji vlastní tvorby, kde ji vykládá a případně také hodnotí. Jiné záznamy zachycují i dobové kulturní a politické ovzduší právě tak jako drobné události každodenního života, často s lehkou ironií, humorem i s kriticky shovívavým nadhledem, ale i s některými pochopitelnými lidskými slabostmi a omyly. [z úvodu Petra Holmana, 1992]