Anotace:
Na výletě do přírody, kterou představuje nedotčený les, jezero s ostrůvkem a starobylý klášter, má lepší bukurešťská společnost třicátých let - zastoupená zde mladými důstojníky, studenty a blíže neurčenými postavami státních úředníků - za lubem dát dohromady mladý manželský pár. Ale vylíčení banálních zájmů a hovorů této konvenční skupiny měšťáků, podané s jaksi neosobně a hlavně jen lehce karikujícím záměrem, je pouze částí autorova plánu. Jádrem novely je střetnutí těchto lidí s tajemným mladým mužem Andronicem, který je tu výrazem přírodního praživlu, života bezprostředně spjatého se základními silami tohoto světa a zároveň fantastična. Na sepětí mezi člověkem a vesmírem je patrný vliv indického myšlení a filozofie, kterou Eliade v Bukurešti přednášel a k níž se ve svém odborném díle stále znovu vrací. Jsme tu vtahováni do podivného horečnatého světa, který jako by nám dával nahlédnout do doby, kdy svět byl ještě nedotčený, a zpětně dešifrujeme význam některých narážek, jimiž je text protkán. Při tom všem zůstává příběh zakotven ve zcela konkrétní realitě, jíž nenásilně protupují neméně konkrétně podané prvky fantastična. Dochází tu tedy k charakteristicky eliadovské symbióze všedního s fantastickým. Fantastično v novele Had, třebaže tím neztrácí nic ze své myšlenkové substance, vychází do značné míry z představ běžných v rumunském folklóru - který rovněž tvoří součást Eliadova odborného zájmu - a tak se i Andronic dá chápat jako představitel virility. Vlastně i celá novela se dá vykládat jako příběh erotického probuzení mladé ženy, zázračného okouzlení a naplnění přirozené touhy, pohanského splynutí s přírodou a časem. [obálka Odeon 1986]