Anotace:
ÚVODNÍ SLOVO Není nesnadnějšího předmětu než rozbor národních povah. "Znám ovšem toho neb onoho koně," říkával Aristoteles, "ale neznám koňství." Byli bychom v pokušení říci: "Známe ovšem toho nebo onoho Angličana, Francouze, Španěla, ale neznáme angličanství, francouzství, španělství". A přece národy jsou právě tak skutečnosti psychologickou jako historickou a zeměpisnou. Existuje podstata angličanství, která je v každém Angličanu, a která umožňuje předvídati jeho reakce za daných okolností. Že jednotlivec není vždy věren takovým zákonům? To je samozřejmé, ale co na tom záleží? Úchylky co do přebytku nebo nedostatku se v národě navzájem vyrovnávají. Zákony mezinárodní psychologie jsou zákony statické, ale stálé - jako zákony fysikální. Moralista, který si vytkne za předmět své práce odhaliti takové zákony, musí přirozeně velmi dobře znáti velký počet jednotlivců toho kterého národa. Aby mohl srovnávati podstatné rysy tří ras, jak se zde o to stal pokus, jest třeba, aby mu okolnosti byly obzvláště příznivé. A to je skutečně případ Madariagův. Španěl rodem a duchem stal se ve svém mládí žákem Polytechniky - této quintessence Francouze; později ve zralém věku stal se prototypem vzdělaného Angličana, profesorem oxfordské university. Připojte k tomu, že mezi tím byl ředitelem sekce pro odzbrojení při Společnosti národů a uznáte, že měl-li někdo na světě právo oddati se jemné hře, jako je srovnávání národů, jest to tento obdivuhodně informovaný Evropan, autor tohoto díla. Znám jen dva z národů, které jsou tu popisovány. O obou dvou shoduji se v hlavních rysech s Madariagou. Čteme-li knihu po prvé, jsme poněkud překvapeni suchou systematičností její prvé části. Madariaga, vymeziv Angličana jako muže činu, Francouze jako muže myšlenky a Španěla jako muže vášně, vyvodil z těchto definicí národní povahy s neúchylnou přísností Spinozy, rozvíjejícího poučky své Ethiky. Kdybychom nevěděli, že autor je žákem Polytechniky, domnívali bychom se, že pociťuje více než kterýkoliv Francouz potřebu logiky, z níž činí náš hlavní znak. Avšak druhá část knihy dodává značné životnosti těmto schematickým modelům národů. S obzvláštní rozkoší přečetl jsem si velmi bystrý Madariagův rozbor psychologie trojího jazyka a rozbor politické situace tří zemí. Aby kniha byla úplná, bylo by snad bývalo na místě napsati poslední kapitolu o vývoji národních typů. Nebyl Francouz, který podle legendy i ve skutečnosti byl typem logika a právníka, poněkud přetvořen mezinárodním životem posledních patnácti let? Neukazuje příklad spisovatele jako je Proust a jeho vliv na francouzskou mládež, že poněkud přímočarý smysl pro jasnost a stručnost spojil se dnes ve Francii s hlubšími potřebami a složitější estetikou? V životě národů, právě tak jako v životě jednotlivců, jenom jemné rozdíly jsou přesně postižitelné a i ty mění se v každém okamžiku. Madariagova kniha poskytuje pro takové práce nejpevnější podklad. André Maurois. [Orbis 1931]

Obsah: