Anotace:
"Plukovník generálního štábu a náčelník štábu armádního sboru Alfred Redl psal dopis Kateřině Kubinyiové z Dolního a Horního Kubína. Baronka dopis schovala, a když už to byla starší dáma, ukázala ho s mnoha dalšími dopisy plukovníka Redla, které jí adresoval, jednomu dramatikovi a pak ještě jednomu filmovému režisérovi... Kdyby jednou neměli lepší téma, mohou je zpracovat pro jeviště nebo pro němé pohyblivé obrázky - život plukovníka Redla, tuto tragickou historii..." Není známo, zda si autor toto tvrzení vymyslel, či zda je pravdivé. Faktem však zůstává, že známý maďarský prozaik a scénárista Péter Dobai volně adaptoval pro natočení filmu Plukovník Redl nejprve divadelní hru Johna Osborna Vlastenec a pak teprve přistoupil k napsání románu. V čtenářově podvědomí je plukovník Redl zafixován jako jeden z nejrafinovanějších vyzvědačů Rakousko-Uherska, a to hlavně díky reportáži E. E. Kische Pád šéfa generálního štábu Redla (1924). Dobaiho záměrem nebylo napsat životopisný dokument, ale nastínit jednu z možných variant Redlova osudu. Redi, který pocházel ze střední vrstvy tehdejší společnosti, se snaží vyrovnat její elitě svým dokonalým chováním, bohatstvím, přísným dodržováním vojenských předpisů, naprostým potlačením projevů svého vlastního já, ale jedinou svou slabost - homosexualitu - ukrýt nedokáže. Tento fakt a podezření ze špionáže pro ruskou výzvědnou službu se mu stanou osudnými. Přestože všemi způsoby usiluje o záchranu rakousko-uherské monarchie, nedokáže zastavit vlastní sestup a pád, ani definitivní konec svého zbožňovaného mocnářství. [obálka Naše vojsko 1990]