Anotace:
"Dost jsme si vytrpěli, abychom se mohli přátelsky zasmát sami sobě," píše Maxim Gorkij roku 1924 svému příteli Venjaminu Kaverinovi. A tak nic nestálo v cestě mladému adeptu literatury Michailu Bulgakovovi, aby rozvinul svůj geniální smysl pro fantasticko-groteskní žánr, z něhož vybírá to nejlepší náš třetí svazek výboru z Bulgakovova díla. Je v něm vše, co mladý Bulgakov potřeboval vyslovit a čím oslovit svůj mladý sovětský stát. Osudná vejce, Diaboliáda a Psí srdce jsou jeho nejvýraznější práce novelistické, v nichž hravě i vážně splétá výmysl se skutečností. Dává nám tím na vybranou, zdali přijmeme jeho etické názory na skutečnost, kterou zoubrazuje, či nepřijmeme. Zápisky mladého lékaře a Zápisky na manžetách stejně jako několik krátkých povídek a fejetonů v závěru svazku svědčí především o Bulgakovově bujarém smyslu pro sebeironii. Těžce se probíjí vánicemi odlehlých krajů k lékařské profesi - a nakonec se jí vzdá. Asi tuší, že nemá moc času pro své "osudné vejce", jemuž se říká literatura. Přitom za necelou padesátku let svého života - a při těžké nemoci - stihl udělat pro sovětskou prózu víc, než by si kdo pomyslel. (obálka 1990) Obsah (1990): Diaboliáda (7), Osudná vejce (41), Psí srdce (105), Dům č. 13 (189), Zápisky na manžetách (199), Zápisky mladého lékaře (239), Požár v chánově sídle (340), Traktát o bydlení (357), Pojízdný byt (379), Zápal mozku (381), Živá voda (386), Bludný Holanďan (389), Odporný typ (391), Egyptská mumie (394). Groteskní výstrahy (doslov) (396).