Anotace:
Nový román Vladimíra Párala je opět utopickou vizí nedaleké budoucnosti: v této variantě předvádí s obvyklou dávkou ironie a sarkasmu představu společnosti, v níž muži nuceně žijí odděleni od žen. Po "klimatickém šoku", způsobeném zbytnělým průmyslovým a vojenskýcm potenciálem, se uchopí vlády ženy a snaží se vytvořit nový, "opravdový pořádek". Muži, umístění v pracovních táborech za ostnatým drátem, jsou degradováni na pouhou pracovní sílu, zatímco ženy zaujmou místa ve všech řídících a rozhodujících složkách. Román Země žen je parodií na schematickou představu o dokonalém uspořádání společnosti, které je většinou postaveno na ovládání jedné skupiny druhou při důsledném uplatnění represí a donucení. Tento fungující model dostává postupně četné trhliny, jimiž do odlidštěného mechanismu začínají prosakovat bytostné lidské potřeby jako je především láska, svobodná volba a touha po harmonii, byť vytvářené za pomoci nezbytných konfliktů. Páral se v této próze znovu zamýšlí nad charakterem moderního člověka, nad svárem jeho atavistických pudů s civilizačním "nátěrem" - a k tomuto v podstatě moralistnímu zamyšlení vede i čtenáře. (obálka 1987)