Anotace:
Z Evženiina dlouhého života plného protikladů (narodila se v postnapoleonském Španělsku, zemřela po první světové válce), si zpravidla připomínáme jen léta, kdy Evženie, hraběnka z Teby, nazývaná de Montijo, byla císařovnou Francouzů (1853-1870). Její osud, úchvatný i bolestný zároveň, v mnoha ohledech typický pro nestálé a rozpolcené 19. století, však dodnes vyvolává mnohé otázky. Kdo vlastně byla tato dcera z rodu ctihodných, ale zchudlých španělských aristokratů? Nezávislá a hrdá dívka, ctižádostivá osoba, téměř intrikánka, která uměla využít svou krásu a eleganci; velkorysá i nešťastná žena. Když se pak stala panovnicí - protože dokázala upoutat Napoleona III. -, podařilo se jí, přes její vrtkavou povahu a jen průměrné vzdělání, obdařit trůn a dvůr výjimečným leskem a září. Přiblížila se ke všem korunovaným hlavám, které lákala modernizovaná Paříž, a shromáždila kolem sebe množství nejlepších duchů té doby. Bohužel, chyběl jí cit pro politiku: její pokusy čelit některým liberálním opatřením manžela, její prosazování vojenské intervence v Mexiku i způsob, jakým jako regentka vládla, měly katastrofální důsledky. Druhá polovina její životní dráhy, po porážce u Sedanu, se změnila v nekonečnou, strastiplnou křížovou cestu. Když v milovaném Madridu, ve velké citové osamělosti, dožila, bylo jí přes čtyřiadevadesát let... (obálka 1995)

Obsah: