Anotace:
Jan Baltus, přírodovědec, pedagog a ochránce přírody, navštívil Indii jako člen Mezinárodní dobrovolnické služby. Do "voňavého" kontinentu přicestoval po souši. "Byla to cesta únavná", říká, "ale nedovedu si představit cestu do Indie letadlem. Těžko bych pochopil tu obrovskou změnu, která se odehraje kolem člověka i v něm samém... V krátkém čase by se odhrnula opona divadla, které bych pozoroval ještě s vědomím pohodlí svého domova. Necítil bych tu ohromnou dálku a velikost země, chyběla by i proměna lidských tváří a krajin, které jsem projel... Cestou vzduchem bych přišel o nádherný pocit dobrodružství z poznání." Záznam všech jeho zážitků je plastický a barvitý, ať už jde o jeho nové přátele na předměstí indické metropole nebo o sugestivní popis cestujících v indickém vlaku anebo o Buddhovu říši v Ladákhu, kam turisté dlouho neměli vůbec přístup. Kašmír oslňuje krásou krajiny, tonoucí neustále v jarních barvách a tvarech, zachycených i v proslavených vzorech vzácných kašmírských látek. A pak Nepál... Jako vrásky Země vypadá svraštělá zemská kůra Himálaje táhnoucí se do dálky přes dva tisíce kilometrů. "Země se vraští a stárne, protože člověk od ní žádá víc, než jí může sám dát. Tato tvář Asie jako by byla zvlášť ustaraná, protože nemůže všecky své lidi uživit." Autorovo podání cestopisných prožitků je tak živé a bezprostřední, že vnímavý čtenář se může stát takřka autorovým spolucestovatelem po dalekých krajích. (obálka 1985)