Anotace:
[z obálky DP 1948]: Syn F. D. Roosevelta Elliot nám touto knihou dává možnost ocenit presidenta Roosevelta nejen jako vynikajícího státníka a neohroženého zastánce svobody, nýbrž také jako taktního prostředníka a rozhodčího mezi zástupci a zastánci dvou zcela protichůdných směrů. Od podepsání Atlantické charty až po konferenci na Jaltě defilují před námi státníci a vojevůdci, popisovaní nikoli formou suchých úředních dokumentů, nýbrž docela prostě tak, jak je president Roosevelt nebo jeho syn viděli. A právě z různých příběhů a událostí, o nichž se úřední komuniké nikdy nezmiňují, můžeme nejlépe poznat charaktery oněch mužů. Historická hodnota této knihy je nad veškerou pochybnost. Eleanor Rooseveltová na ni též na konci předmluvy poukazuje: "... vybaví zčásti také budoucí dějepisce látkou, jež bude rozhodující při konečném hodnocení dějin." Neshody, které mezi Spojenci po smrti presidenta Roosevelta vznikly, byly zaviněny nedodržením dřívějších úmluv. Kniha Elliota Roosevelta je otevřeným dopisem přímého účastníka téměř všech rozhovorů a konferencí všem těm, kteří se dnes z toho či onoho důvodu snaží zapomenout na to, co včera slíbili. A v tom je její hlavní cena. [začátek úvodu autora - syna F. D. Roosevelta, vydání 1948:] Tato kniha - docela náhodou - jedná o válce. Jejím mnohem důležitějším úkolem je vrhnout trochu světla na mír. Události, o kterých chci psát v této knize, rozmluvy, na které se pamatuji, dojmy a příběhy, které utvořili mé dnešní přesvědčení, staly se přibližně v době mezi vypuknutím války a ukončením schůzky Velké Trojky v Jaltě na Krymu. Dovolte, abych vás ujistil, že v oné době jsem neměl nejmenší úmysl napsat o tom všem knihu. Rozhodl jsem se mnohem později a rozhodnutí bylo vynuceno naléhavými událostmi. Byly to především: řeč Winstona Churchilla ve Fultonu ve státě Missouri, schůze Bezpečností rady v Hunter College v New York City a názory, vyslovované na těchto schůzích, zásoba amerických atomových bomb, všechny známky vzrůstající nesvornosti mezi vedoucími národy světa, všechny nedodržené sliby, všichni znovu se objevují zastánci násilí a politikové lačnícího, zoufalého imperialismu. To vše bylo ostruhou, pobízející mne k napsání této knihy. Rychlost naší doby je taková, že se naše názory neřídí dějinami, nýbrž titulky novin. Zda důvěřujeme Rusku nebo nikoli, není podmíněno obrovským příspěvkem tohoto národa k našemu vítězství ve válce, dosud největší a jedinou skutečností našeho věku; spíše je to usměrněno palcovými písmeny na titulních stranách tří nebo čtyř denních listů - listů, které v minulosti často jednaly neodpovědně a o kterých můžeme tedy v dnešní ustrašené době dvojnásob pochybovat. Naše názory na britskou půjčku nejsou zdaleka utvářeny vzpomínkou na V-1, které dopadaly na Londýn, ba ani střízlivým zjištěním trvajícího britského nedostatku potravin, ale ovzduším nejistoty nad britskými imperialistickými záměry. Jednota, jež vyhrála válku, měla být a musí být dnes faktem, hodláme-li vyhrát mír. To je samozřejmé: kterýkoli středoškolák by mohl napsat na tento námět dojemný a přesvědčivý úkol. Ale od V-E (Den Vítězství) a od prvního dopadu atomové pumy se tato jednota stále víc a víc ztrácí. Proto také pochybuji, že mi sami bychom se byli uchýlili od této jednoty, a proto také jsem přesvědčen, že jsme od ní byli odvedeni lidmi, kteří by tomu měli lépe rozumět, nebo - užiji-li slov Waltra Lippmann - "malými chlapci, hrajícími si s ohněm". A proto jsem považoval za tak důležité napsat tuto knihu.

Obsah: