Anotace:
To město je veliké, jež shlédla poprvé u vidění Libuše, rozdělené Vltavou na dvě části a vzniklé mezi hrady Prahou a Vyšehradem, bylo bezpočtukrát zobrazeno i zmapováno, byly o něm napsány rozsáhlé knihovny spisů odborných i populárních i neméně obsažné knihovny krásné prózy.
Řekli bychom tedy - my Pražané a nejen my - známe své město. V této nenovější sbírce uměleckých reportáží nás Adold Branald takové představy zbavuje. Věnuje se sice, sám "pražský milenec", v jedné části knihy pražským vedutistům a vůbec kumštýřům, kteří zaklekli měnlivou tvář Prahy do obrazů, ale především, jakoby s mapou v ruce, nám objevuje místa bílá, totiž natolik známá, že až přehlížená, jako je například právě Vltava. Zvídavě nahlíží do dějin, aby nás s ironií, jemu nikterak cizí, uvedl rovnou do současnosti, která unikla, ač mnohotvárná, naší pozornosti. Stalo se to ostatně v historii už několikrát. A jsou to pohledy zcela nečekané, přestože pojednávají třeba o snahách a osudech stavbařů, železničářů, vodního lidu, dělníků, filmařů, porodníků, kumštýřů, památkářů i dalších profesí od dob dřevních po dnešek; a jsou to pohledy dramatické, jak jinak, protože představují lidské osudy. A jsou to osudy zdánlivě všední, protože popisují, jak život šel a probíhá ze dne na den.
Těch reportáží je v knize jedenáct, povědí nám například o starostech dávných pekařů, mlékařek a řezníků, ale autorův zvídavý pohled nejednou zničehonic nahlédne do vnitřku strohých stěn moderních staveb pekárenských závodů nebo velkovýroben masa a mléčných výrobků a seznámí nás se slastmi a strastmi - těch poctivých a neznámých, jak dostát se ctí vpravdě úžas budícím úkolům, které před ně klade naše společnost.
Branaldovo přitakání dnešku není laciné, zalidní své hledačství úctyhodným množstvím osudů - a dokázal se přitom důsledně vyhnout efektu nebo frázi. Je to sbírka reportáží a přitom kniha-román, má kapitoly, hrdinou je "pražská rodina".
Řečeno slovy jednoho z prvních čtenářů, má tato kniha v sobě inspirativní sílu pro naši uměleckou reportáž vůbec.
I to je důvodem, proč nakladatelství Panorama vydává Zrození velkoměsta právě v roce autorových pětasedmdesátých narozenin.
[obálka Panorama 1985]
|