Anotace:
Jiří Haussman se dovedl "vysmát všemu, v čem cítil malost nebo slabost, kterou by někdo chtěl povýšit na program, stejně jako z hloubi duše pohrdal siláckým hulákáním pravicových politiků. Vše stíhal dravou ironií, která ho učinila důstojným nástupcem Havlíčkovým" (J. Bouček). Proto také ve svých sbírkách Zpěvy hanlivé (1. vyd. 1919) a Občanská válka (1. vyd. posmrtně 1923) břitce tepal a spravedlivě kritisoval poměry prvního období nového státu, jehož občané se opájí tolik novou samostatností a svobodou, že nevnímají všechna tažení kapitálu, zaprodaných politiků a nepoctivých oportunistů, kteří se snaží tento lid co nejrychleji svobody opět zbavit.