Anotace:
Ve velmi rušné a nejisté době se rodily Senekovy "Epistulae morales - Listy o mravnosti", z nichž nejkrásnější leží v pečlivém moderním převodu před námi. V I. století po Kr. dosáhla sice říše římská vrcholu své moci, ale jevila již zároveň znaky úpadku. Zrcadlem tohoto stavu je i římské písemnictví, procházející tehdy svou stříbrnou dobou. A Seneka, jeden z největších jejích zjevů, byl pravým synem své doby. Útočiště ze zmatku, v němž tonul život, nalezl konečně ve filosofii. Přiklonil se k směru stoiků, jejichž učení o ctnosti - nejvyšším dobru - mu dalo pevnou mravní páteř. Pravou cestu, již takto objevil, toužil ukázat i ostatním, kteří tápali tmou nejistoty. Tak vznikly tyto dopisy, v nichž se plně stkví ušlechtilý Senekův zápal pro dobro a krásu. S římskou důstojností tu Seneka rozmlouvá o přátelství, velebí prostý život, nezávislý na darech života, rozbírá vztahy mezi lidmi a zdůrazňuje velkou moc filosofie, která zbavuje člověka strachu před smrtí a poskytuje mu pravé štěstí. Jeho slova, určená sice zdánlivě příteli Luciliovi, ve skutečnosti však každému čtenáři, vzbuzují v duši touhu po čistém a krásném životě, který tak výmluvně malují. Nikoliv nadarmo byl Seneka pokládán za tajného křesťana: jeho názory v mnohém připomínají vznešené učení Ježíšovo. Proto zůstaly jeho listy tak živé a podnětné, proto též pochopí i dnešní čtenář velké poselství, kterým k němu mluví tento antický filosof přes rozhraní věků a kultur.
(obálka 1941)
|