Anotace:
Rytířský román, kdysi nejoblíbenější literární žánr ve Španělsku a v některých dalších zemích, do naší oblasti ve své autentické podobě nepronikl, a tak máme o něm představu spíše negativní, jak ji v nás vyvolala jednak ironická kritika Cervantesova v "Donu Quijotovi", jednak některé kýčovité "rytírny" z doby romantismu. Jenže Cervantes odsoudil jen rytířské romány špatné, které se v jeho době staly literárním škvárem, a navíc právě v "Donu Quijotovi" poznamenává, že "Amadis Waleský" je ze všech rytířských románů nejznamenitější. Není nic lepšího než přesvědčit se na vlastní oči, a proto tedy poprvé, půl tisíciletí po svém vzniku, vystupuje pravý a nefalšovaný Amadis česky v té podobě, jakou mu dal někdy v posledních letech 15. století jinak takřka neznámý Španěl Garci Ordóñez (nebo Rodríguez) de Montalvo. Z jeho přepisu vydáváme ovšem jen první tři knihy, které prokazatelně jsou zachycením starších anonymních verzí. Po mnohonásobném líčení klání a zápolení, jimiž oplývá především kniha první, ocení dnešní čtenář asi nejvíce v druhé knize místy až dojemný příběh Amadisovy lásky ke královské dceři Orianě a pak jeho dobrodružné putování po Evropě, při němž se dostane i ke králi českému. Amadis je zosobněním ctností, které dodnes považujeme za "rytířské", především věrnosti až už panovníkovi, druhům nebo milované paní, ale také statečnosti, obětavosti a smyslu pro spravedlnost a nápravu křivd. K těmto rysům pak už jako prvek raně renesanční přistupovala činorodost, dychtivá touha po poznávání nových oblastí i odvážná fantazie, jimiž se umělecká literatura začala vymaňovat ze středověké odříkavosti a pokory. Román o Amadisovi sice zachycuje dávné společenské vztahy, ale jeho postavy nejsou schémata, nýbrž opravdoví lidé s hlubokými zážitky a problémy, a právě pro umělecky poutavé vylíčení jejich vlastností a příhod nalezne k tomuto dávnému dílu živý vztah i dnešní čtenář. (obálka 1974)