Anotace:
[Závěr předmluvy, vyd. 1931]
Není možno, aby se tvořivá práce dějepiscova obmezovala na látání materiálu, který se mu úředně nebo náhodně dostane do rukou. Pohříchu však naše vědecké měřítko kleslo na tuto míru. Stačí z pramenů přivésti nová fakta a uvésti je v souhlas s thesemi našich universitních autorit, a práce se označí za pokrok a zaplnění mezery. Rozhodl jsem se na to ukázati ve zvláštní studii "Dějiny a dějezpyt", kterou jsem už před dvěma lety slíbil, ale dosud nedokončil. Rozrůstá se mi totiž v kritiku prací předních českých historiků, přesněji řečeno v analysu jejich výběru faktů z pramenů. Zatím diskuse o názor na české dějiny vstoupila do nového stadia. Vznikl spor o tak zvané Pekařovo memorandum císaři Karlovi, napsané v květnu roku 1917 pro případ, že by císař přijel do Prahy. Rozhodl jsem se tedy tu část vývodů z knížky "Dějiny a dějezpyt", jež se týká přímo prací Pekařových, vydati ve zvláštní brožuře, poněvadž umožňují chápat psychologii autora memoranda a naopak zase obsah memoranda pomáhá chápat Pekařovy nynější práce historické. Je to tedy v podstatě doslov k mým brožurám "Nový názor na husitství" a "Pekař contra Masaryk".
J. Slavík
Obsah:
|