Anotace:
[Předmluva] Předkládám čtenáři několik úvah politických, které vznikly za různých dob a na různé podněty. Čtenář postřehne, jak úvahy předrevoluční zápasí s censurou, jak se střídají úzkosti a naděje, radosti a roztrpčení dle toho, co přinášel bohatý proud událostí. Ale přes to, že tu není celek soustavně zbudovaný, je zde určitý živel, slučující kaménky v mosaikový obraz, je tu i prvek jednotící. Snaha o skutečný demokratism, snaha o politickou kulturu, o zachování dráhy vývojové v pevných březích práva a mravního sebeovládání. Mnohý čtenář odloží knihu s ironickým úsměvem: "Utopie" nebo jak je v oblibě říkati "ideologie", "teorie". Nebojím se těchto výtek. Není života bez "utopií" a jen v tom je rozdíl, jde-li někdo za "utopií" dobrou, nebo špatnou. Vidí-li "utopii", vysněnou zemi, ovládánu bratrskou láskou, nebo tvrdou pěstí vítězné skupiny. Dokažte mi, že má představa o království božím na zemi je špatna, a zřeknu se své práce, zahodím pero. Je-li však dobrá, nevadí mi pranic, bude-li prohlášena za neskutečnou a neuskutečnitelnou. Neboť i neuskutečnitelné může býti ukazatelem cesty správné. Na prvé místo kladu dvě úvahy: O jubileu Kramářovu a o jubileu "deklamace". Činím to úmyslně, aby bylo viděti, jaký myšlenkový převrat nastal během války ve mně a se mnou asi ve velikém množství jiných lidí. Tehdy bylo snem spravedlivé Rakousko, v roce osmnáctém jasně (pokud censura dovolila) voláme: pryč s Rakouskem. Rakousko je smeteno, kéž je šťastna dráha, po níž se náš národ ubírá vstříc budoucnosti. Květen 1919

Obsah: