Anotace:
Obnovená Československá republika si dává novou ústavu - základní pilíř celého právního řádu politického, hospodářského a sociálního, neboť z ústavy odvozují svou platnost všechny zákony a pravidla ostatní. Novou ústavu si dáváme po zkušenostech s ústavou dřívější a chceme v ní uplatnit také poznatky, které jiní získali s ústavami svými. Jaké jsou ústavy států západních a jaká je ústava sovětská? Z jakých hledisek vycházejí a které otázky a jak řeší? Jaký má být sociologický a ideologický podklad naší nové ústavy? Jak se má volit president a jak parlament, jak se má ustanovovat vláda a jaká mají být jejich práva a povinnosti? Jaké má být soudnictví? Jaké jsou přednosti a vady centralisace? Máme mít málo či více politických stran a jaké mají být jejich úkoly? Jaká mají být základní práva a povinnosti občanské, aby byly v souhlase s hospodářskými základy státu? Jaká práva máme dát menšinám náboženským, národním a rasovým? Otázek je mnoho, a na všechny odpovídá vyslanec a docent Karlovy university dr Eduard Táborský co nejnázorněji. Opírá se při tom také o zákonodárství a zkušenosti jiných národů a států, upozorňuje na to, co se kde osvědčilo či neosvědčilo, a proč. Tak vznikla kniha, která je nejenom knihou o ústavě, ale zároveň bohatým a trvalým pramenem poučení o politickém životě světa, který hledá cestu k demokracii stále větší a větší. (obálka 1948)